Maxmilián I.    Karel V.    Georg von Frundsberg    Götz von Berlichingen   
Philipp von Hessen    Franz von Sickingen    Georg von Wartburg    Jakob von Landau    Urs Graf   

Franz von Sickingen Říšský rytíř Franz von Sickingen se narodil 2.března 1481 v Ebernburgu v Rýnském palatinátu nedaleko Wormsu a zemřel 7.května 1523 na svém hradě Landstuhl (u Kaiserslauternu), kde je pochován. V 18 letech se oženil s Hedwigou von Flersheim, s níž měl celkem 6 dětí. Jeho erb byl černý a nesl pět stříbrných koulí. V roce 1889 byl v Ebernburgu vztyčen pomník na památku Franze von Sickingen a Ulricha von Hutten.
Nenáviděl moc a bohatství církevních feudálů, snil o obnově rytířského řádu, o silném císaři a silných knížatech. Proto vedl množství privátních válek s církevními hodnostáři i bohatými a zpupnými městy a upřímně podporoval reformační snahy o nápravy v církvi. Patrně v roce 1517 se spřátelil s Ulrichem von Hutten a podpořil jeho snahy na poli reformace. Roku 1519 pohrůžkou násilí podařilo osvobodit Johanna Reuchlina od jeho nepřátel dominikánů a jeho hrady se staly (slovy von Huttena) útočištěm spravedlivých. Zde nalezlo ochranu mnoho reformátorů, mezi jinými i Martin Luther.
V boji i politice byl úspěšný a jeho vojáci jej milovali. Byl také velice schopným organizátorem a zdatným intrikánem. Měl velký cit pro využití té správné chvíle. Bojoval za císaře Maxmiliána I. proti Benátkám v roce 1508 a v té době zdědil značný majetek na Rýnu a své bohatství a pověst dále zvětšoval již poněkud zcestnými metodami. V roce 1513 se ujal jakéhosi Balthasara Schlöra, měšťana, jenž byl vyhnán z Wormsu, a použil jej jako záminku pro spor s městem. Pyšné město se mu však vysmálo, počež Sickingen neváhal, najal žoldnéře a se 7000 muži bez rozpaků zaútočil. Poděšení radní nakonec byli rádi, že se celý spor urovnal vyplacením vysokého výkupného. Ve prospěch Sickingena, samozřejmě. Tento způsob "obživy" použije ještě mnohokrát. Leč o všem byl stížným listem spraven císař, který nad rytířem von Sickingen vyhlásil klatbu. Rozzuřený Sickingen v odpověď napadl a zpustošil říšské statky na Rýnu, přerušujíc obchodní trasy a upustil od toho teprve, když byly splněny nároky, které si kladl. Záhy nato vedl válku s lotrinským vévodou Antonym a přinutil lantkraběte Philippa von Hessen vyplatit mu 35.000 zlatých. V roce 1518 se zapletl do občanského nepokoje v Metách, kde se vzbořili občané proti vládnoucí oligarchii. Vedl vojsko 20.000 mužů proti městu a svou obvyklou rozhodností přinutil městskou radu vyplatit mu 20.000 zlatých a měsíční žold pro jeho vojáky. Tentokrát mu to prošlo, s císařem se smířil a ještě téhož roku dosáhl odvolání klatby. Odvděčil se za to tím, že ve válce proti Ulrichovi I., vévodovi von Württemberg, se přidal na císařskou stranu a připojil své oddíly ke Švábské lize.
V boji o císařský trůn po maxmiliánově smrti v roce 1519 přijal Sickingen nejprve úplatek od francouzského krále Františka I., ale když se již ve Frankfurtu chystala korunovace Karla V., přivedl své vojáky do města a nabídl sebe a své muže budoucímu císaři. Hru uhrál skvěle a za svou loajalitu obdržel úřad císařského komořího a kancléře. V roce 1521 vedl výpravu do Francie, která zpustošila Pikardii, ale byla odražena a přinucena k ústupu.
Po neúspěchu francouzské výpravy připravil (nebo oživil) za pomoci von Huttena velký plán na poražení duchovních knížat a pozvednutí rytířského řádu. Doufal v podporu měst a venkova. Brzy shromáždil vojsko, ke kterému se slíbilo přidat mnoho šlechty z horního Porýní. V říjnu 1522 byl Sickingen v Landau formálně jmenován vrchním velitelem a ihned vyhlásil válku svému starému nepříteli trierskému arcibiskupovi Richardovi von Greiffenklau, načež vojsko vytáhlo proti Trieru. Město však bylo k arcibiskupovi loajální a lantkrabě von Hessen a hrabě rýnský palatin Ludwig V. mu spěchali na pomoc. Sickingen, poté co neobrdžel slíbenou podporu, byl přinucen ustoupit a stáhnout se na svůj hrad Landstuhl (nebo taky Nanstein). Na ústupu se alespoň zahojil velkým loupením po kraji.
22. října 1522 nad ním regentské shromáždění vyhlásilo klatbu, na kterou odpověděl vypleněním Kaiserslauternu na jaře následujícího roku. Arcibiskup von Trier, lantkrabě von Hessen a hrabě palatin se rozhodli vytáhnout proti němu a poté, co obdrželi posily od Švábské ligy, vytáhli na Landstuhl. Sickingen odmítl vyjednávání a 29.dubna 1523 vojsko oblehlo jeho hrad. Již druhého dne obléhání dělostřelba zbořila velkou věž a den nato 1.května kus předprsní zdi uražený dělovou koulí vážně zranil rytíře Sickingena. 6.května 1523 byl Sickingen přinucen se vzdát a následujícího dne zemřel v místnosti vytesané ve skále pod hradem. Jeho heslo znělo: "Allein Gott die Ehr´ - Lieb den gemeinen Nutz - Beschirm die Gerechtigkeit !"
Sickingenův syn Franz Conrad byl císařem Maxmiliánem II. povýšen na říšského svobodného pána (Reichsfreiherr) a v roce 1773 další potomek dosáhl povýšení na hraběte (Reichsgraf). Rod dále vzkvétal a rozrůstal se a dodnes čítá mnoho desítek členů žijících zejména v Rakousku a Slezsku.