Maxmilián I.    Karel V.    Georg von Frundsberg    Götz von Berlichingen   
Philipp von Hessen    Franz von Sickingen    Georg von Wartburg    Jakob von Landau    Urs Graf   

Maxmilian I. v rodinném kruhu, Bernhard Strigel, 1515 Maxmilián I. byl synem císaře Friedricha III. a Eleonory portugalské. Svatbou s Marií burgundskou v roce 1477 připojil získal Burgundsko a Nizozemí, kde žil v letech 1477-1493. Spor o Burgundské dědictví vyústil v roce 1479 v bitvu u Guinegate, kde Maxmilián zvítězil a své državy uhájil. Nepřátelství mezi rody Habsburků a Valois přetrvalo a podepsalo se na sérii italských válek. V roce 1486 se stal Maxmilián římským králem, roku 1490 získal od vévody Sigmunda Tyrolsko, po smrti Matyáše Korvína si podmanil zpět dolní Rakousko. Roku 1491 byl uznán za budoucího krále Čech a Uher a když v roce 1493 podědil po svém otci, sjednotil tím všechny habsburské državy. V Trientu se nechal v roce 1508 zvolit římským císařem. V roce 1500 zdědil hrabství Görz ve východním Tyrolsku, ve válce o bavorsko-falcké dědictví si podmanil v roce 1504 Kufstein, roku 1505 dobyl Rattenberg a Kitzbühel, v roce 1506 dolnorakouské Mondsee, St.Wolfgang, Neuhaus a Rannariedl. Po válce s Benátkami v letech 1508-1516 uhájil jihotyrolské Rovereto, Rivu a Ala, ale musel vyklidit Veronu. Neuspěl ani proti Švýcarům, které popudil svou politikou a kteří po tzv. Švábské válce v roce 1499 opustili Říši. V severní Itálii podlehl Francouzům, jímž musel odstoupit Lombardii.
Úspěšné zato byly jeho snahy na poli dynastickém. Svého syna oženil s Johanou Kastilskou, čímž pro Habsburský dům zajistil Španělsko - jejich syn a maxmiliánův vnuk se stane španělským králem. Obdobně zajistil sňatky i Uhry a Čechy.
Svou rezidenci měl v Augsburgu a v Innsbrucku, kde vystavěl stavby jako Zeughaus, Hofburg či Goldenes Dachl.Zde také shromáždil velkou sbírku zbrojí a děl.
Jeho prvním počinem po nástupu na trůn byla reorganizace zemskou správy, kdy rakouské země rozdělil na dvě poloviny - Horní Rakousy (Tyroly, Voralbersko, Görz, Istrie) s centrem v Innsbrucku a Dolní Rakousy (dnešní rakousko až po Linz) s centerm ve Vídni. Pak založil silné úřady (cosi jako ministerstva) pro finance a justici. I tak však jeho finanční situace nebyla růžová, protože pokus o reformu financí v Říši zkrachoval a byl tak odkázán z velké části pouze na příjmy z rakouských zemí. Dokonce byl nucen vzít si ohromnou půjčku od Fuggerů, kterým zastavil své stříbrné a měděné doly.
Maxmilian hovořil sedmi jazyky, byl velmi zbožný, ale současně miloval turnaje a vášnivě holdoval lovu, byl štědrým podporovatelem učenců a umělců, např. Albrechta Dürera. To ale bývá u císařů běžné. Co však překvapí je skutečnost, že měl také velký smysl pro humor a jeho velkým koníčkem bylo kovářství a platnéřství, ve kterých údajně projevoval pozoruhodnou zručnost a talent. Osobně nadiktoval autobiografický spis "Weißkunig" (Moudrý král - příběh svého otce a svého mládí) a "Theuerdank" (Velký vděk - cesta pro svou nevěstu Marii burgundskou a boje o její dědictví). K oslavě své velikosti nechal zhotovit rytinami bohatě zdobené dílo "Triumph des Maximilian" (Maxmiliánův triumf).
Maxmilián I. zemřel 12.ledna 1519. Ještě za svého života si nechal zhotovit náhrobek (tzv. Maximiliansgrab), pod nímž měl být podle jeho poslední vůle pohřben v kostele sv.Jiřího (Georgskirche) v Neustadtu. Přání však nebylo vyplněno a spočívá v dvorním kostele (Hofkirche) v Innsbrucku.