Maxmilián I.    Karel V.    Georg von Frundsberg    Götz von Berlichingen   
Philipp von Hessen    Franz von Sickingen    Georg von Wartburg    Jakob von Landau    Urs Graf   

Philipp von HessenPhilipp, lantkrabě von Hessen, zvaný také Velkomyslný (Großmütige či Magnanimus), se narodil 13. ledna 1504 v Marburgu. Zamřel 31.března 1567 a je pohřben v Kasselu. Oficiálně nastoupil v roce 1509, fakticky však až od roku 1518 po poručnictví. Již roku 1524 je Philipp stoupencem protestantského učení a průkopníkem reformace. Roku 1526 se spojil s Johannem von Sachsen a dalšími protestantskými knížaty v tzv. Bündnis von Gotha und Torgau.
Byl to vzdělaný a zbožný muž, který však osvědčil i značné vůdcovské schopnosti. Proslul rozhodností a odvahou, jak ve válce, tak zejména v politice. Ve svých 20 letech byl nucen chopit se meče a bojovat za císaře v selské válce. Byl vyslán na jih, kde se svou jízdou posílil oddíly Švábské ligy, ale na jaře 1525 vypuklo povstání i v jeho vlastním Hessensku. Jednal však rychle a neohroženě, byť proti mnoha tisícům povstalců měl k dispozici jen 350 jezdců a 1500 najatých landsknechtů. Počínal si natolik rozhodně, že téměř bez boje vypudil povstalce z Fuldy a Hersfeldu a rozprášil jeden z povstaleckých svazů. Zároveň jednal s okolními feudály a podařilo se mu zorganizovat dvě vojska, která sevřela do kleští povstalce vedené klerikem Thomasem Muntzerem u města Frankenhausen a v dvoudenní bitvě je rozdrtila. Povstání na severovýchodě ukončil po pouhých dvou měsících od vypuknutí obsazením Mühlhausenu, centra povstalců.
universitní žezlo z roku 1532, přepracováno 1617Zakládal školy, špitály a v roce 1527 založil první protestantskou universitu v Marburgu. Roku 1529 se zde odehrála náboženská disputace mezi Martinem Lutherem a Ulrichem Zwinglim, o nichž Phillip doufal, že se dohodnou na sjednocení protestantských konfesí.
V roce 1531 byl spoluzakladatelem Šmalkaldského spolku a roku 1534 se mu zdařilo přivét zpět do země vyhnaného vévodu Ulricha von Württemberg. Roku 1540 se v Rotenburgu podruhé oženil s Margarete von der Saale (1522 - 1566), aniž se řádně rozvedl se svou první ženou. Tím si ovšem přivodil značné obtíže, neboť aby se vyhnul trestu za bigamii, musel učinit katolickému císaři Karlu V. jisté politické ústupky. Přesto bylo Hessensko celá dvě desetiletí centrem reformace. Vůdčí osobností protestantské strany zůstával Philipp až do konce šmalkaldské války, kdy se roku 1547 konečně podrobil císaři. Poté strávil 5 let ve vězení.
zbroj Phillipa von Hessen, 1534V posledních 15 letech svého života se Philipp staral o správu Hessenska a podporoval sjednocení protestantských stran.
Po jeho smrti byla země rozdělena mezi jeho čtyři syny na čtyři části: Hessensko-Kassel, Hessensko-Marburg, Hessensko-Rheinfels a Hessensko-Darmstadt. Tímto neuváženým dělením ztratilo dosud významné Hessensko politický vliv v Říši.

Letos je tomu právě 500 let, co se lantkrabě narodil a u této příležitosti lze v kostele Sv. Johanna v Kronbergu navštívit rozsáhlou výstavu věnovanou tomuto významnému muži. Na marburském zámku je také zvláštní expozice a probíhají zde renesanční slavnosti na jeho počest.



Marburg, sídlo lankrabat von Hessen

Klein sei er von Person, womit Luther und andere seiner berühmten Zeitgenossen aber mehr den Machtbereich seines Hessenlandes als seine Körpergröße meinten. Vermessen schien deshalb vielen sein Ehrgeiz, verwegen sein Mut, skrupellos und revolutionär seine Politik, die sich auf weite Teile Europas richtete. Zu seinen entschiedensten Feinden zählten keine Geringeren als Kaiser und Papst, zu seinen engen Verbündeten der glanzvolle Königshof in Frankreich und die protestantischen Fürsten von Sachsen und Württemberg, denen er als militärischer Hauptmann voranritt. Im Einverständnis mit den Reformatoren löste Philipp zum Zwecke des „gemeynen Nutz“ die Klöster Hessens auf und gründete an deren Stelle neue Schulen, Hospitäler und Universität, die noch heute bestehen. Eben 25-jährig glaubte er, die theologischen Streitigkeiten der evangelischen Wortführer in einem international besetzten „Religionsgespräch“ schlichten zu können, schuf eine eigene Kirchenordnung, reformierte seine Landesverwaltung von Grund auf und kämpfte gegen kaiserliche Truppen, rebellische Ritter und aufständische Bauern. Auf dem Höhepunkt seines Erfolges lieferte er sich wegen seiner leidenschaftlichen Liebe zu einem Hoffräulein, die er mit einer Doppelehe besiegelt hatte, seinen Gegnern aus. Als gefährlichster Anführer der im ersten neuzeitlichen Glaubenskrieg eskalierenden Luthersache musste er sich dem Kaiser unterwerfen und wurde schließlich fünf Jahre lang fern der Heimat in demütigende Gefangenschaft gesetzt.