Maxmilián I.    Karel V.    Georg von Frundsberg    Götz von Berlichingen   
Philipp von Hessen    Franz von Sickingen    Georg von Wartburg    Jakob von Landau    Urs Graf   

Götz von Berlichingen Rytíř Götz von Berlichingen se narodil roku 1480 na rodovém hradě Jagsthausen nedaleko Heilbronnu. Dožil se úctyhodných 82 let a zemřel 23.7.1562 na hradě Hornberg u Neckarzimmernu. Leží pohřben v klášteře Schöntal.
Byl to voják a dobrodruh, uznavaný velitel vojsk, ale i loupeživý rytíř, císařský důstojník, potlačovatel povstání, ale i vůdce povstalců. Svéráz, individualita a několikanásobný vězeň. Pocházel ze starého, ale nepříliš významného švábského rodu, vyrůstal na dvoře císařského feldhauptmanna a markraběte Friedricha von Ansbach, v jehož službách také zahájil svou vojenskou kariéru. V 19-ti letech bojoval ve švábské válce a při obraně Thayngeru na vlastní kůži poznal, jaké to je, když pod člověkem zastřelí jeho koně. O pět let později bojoval ve válce o landshutské dědictví, ze které si přinesl doživotní zmrzačení, ale jeho vojenskou kariéru to nikterak nepoznamenalo. V roce 1514 se účastnil potlačení povstání "Chudého Konráda". Dlouhá léta vedl soukromou "zášť" proti proti městům Norimberk a Kolín n.Rýnem a würzburskému biskupovi a počínal si při tom tak mazaně a neodbytně, že byl dvakrát (v letech 1512 a 1518) dán biskupem do klatby. Valný efekt to nemělo. Až když pod vévodou Ulrichem von Württemberg otevřeně bojoval proti Švábské lize, byl v roce 1519 zajat a až do roku 1522 vězněn v Heilbronnu. V selské válce v roce 1525 přijal (snad z pomstychtivosti, snad z ješitnosti) velení sedláků v Odenwaldu (Franky) poté, co byl po vraždě vévody Ludwiga von Helfstein (synovce císaře Maxmiliána I.) ve Weinsbergu vyhnán jejich dosavadní vůdce Jäcklein Rohrbach. Nebyl však uznávaným velitelem, neboť mnoho mužů v něj, kvůli událostem z roku 1514, nemělo důvěru. Přesto vedl Berlichingen povstalecké houfy až do bitvy u Königshofenu, kdy v předvečer bitvy správně zhodnotil vyhlídky sedláků a dosti nerytířsky zmizel. Intuice jej však nezklamala a útěkem (byť nečestným) si zachránil život. Nějakou dobu se mu dařilo unikat, ale roku 1528 byl vojáky švábské ligy konečně dopaden a až do roku 1530 vězněn. Po propuštění vstoupil do císařské armády a v roce 1542 bojoval za Karla V. proti Turkům a v roce 1544 proti Francouzům. Svá poslední léta prožil poklidně na hradě Hornberg v Odenwaldu.

protézaVe válce o landshutské dědictví byl v roce 1504 v boji zasažen dělovou koulí pod pravé zápěstí a přišel o ruku. Nebyl by to však von Berlichingen, aby se se ztrátou jen tak smířil a nechal si proto zhotovit nákladnou sice, ale vcelku funkční železnou protézu. Odtud tedy pramení ono proslulé "Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand". Od roku 1980 si tuto protézu můžete prohlédnout v muzeu kláštera Schöntal.

Životní paměti rytíře Götze von Berlichingen byly knižně vydány v roce 1731 a jeho pohnuté životní osudy uhranuly jednadvacetiletého Johanna Wolfganga von Goethe a pohnuly jej k napsání své první tragédie. "Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand" vznikal ve Štrasburku, kde Goethe studoval práva, ale po návratu k otci do Frankfurtu jej přepsal a finálně upravil ve Wetzlaru nedaleko Giessenu. Zveřejnit se jej odvážil teprve na jaře 1773. Úspěch byl okamžitý a mladý autor si získal uznání a jméno. Díky své prvotině se spřátelil dokonce s mladým princem Karlem Augustem von Weimar, který dílo četl. Líbilo se mu a když projížděl Frankfurtem, poslal pro Goetheho a pozval jej k sobě. Přátelství obou mužů pak trvalo celých 55 let. Tak "Götz von Berlichingen" způsobil, že mladý Goethe dal nadobro sbohem právům a plně se oddal literatuře.

náhrobekNa svém hradě se rytíř Götz dozvídá, že jeden z jeho jezdců byl zajat bamberskými žoldnéři. Odpovědný za to je bamberský biskup, s nimž je Götz již dlouhý čas ve sváru. V biskupských službách je také jistý Weislingen, berlichingenův druh z mládí, který se ale od té doby značně zmš´ěnil k horšímu, zejména díky své náklonnosti ke krásné, ale intrikánské dvořance Adelheid. V odpověď na zajetí svého chlapce přepadl Götz Weislingena a umesl jej coby rukojmí na svůj hrad. Tam se však Weislingen zamiluje do götzovy sestry Marie, usmířuje se a konají se zásnuby.
Po návratu na bamberský dvůr ale Weislingen opět podléhá půvabům krásné Adelheid, zpřetrhává svazky a sliby a stává se götzovým úhlavním nepřátelem. Pomluvil Götze u císaře, který na něj a jeho pomocníky uvalil říšskou klatbu. Ke götzovým věrným druhům patřil také Sickingen, který se mezitím ucházel o mariinu ruku. Trestná výprava se dala na pochod a oblehlaq berlichingenův hrad. Götz padá zradou do rukou císařských vojáků a je předveden do Heilbronnu na radnici. Tu se však znenadání objevuje Sickigen se svými jezdci, obsazuje radnici a Götze osvobozuje. Götz se odebírá do ústraní na svůj hrad, ale tu propuká selské povstání a on vyslyší prosby povstalých sedláků a nechává se zvolit jejich vůdcem.
Když však selské náslilnosti neberou konce, odmítá jim poslušnost a opuští jejich tábor. Leč v táboře říšského vojska vyslaného selské povstání potlačit, byl Götz znovu jat a uvězněn. Mezitím byl Weislingen Adelheidou otráven, poněvadž stál v cestě jejim plánům na spojení s budoucím císařem. A také Götz nakonec dokonává coby vězeň. Umírá na zahradě hradu, na němž je vězněn, a jeho poslení slova znějí: "Svoboda ! Svoboda !"

Götz von BerlichingenDnešní čtenář nebo divák je však ochuzen o jednu perlu, která byla, počínaje druhým vydáním, z textu vypuštěna. Goethe líčí rytíře Götze velmi plasticky a tak v jedné pasáži huláká z okna svého hradu na velitele císařského vojska: "Vor Ihre Kaiserliche Majestät hab ich, wie immer, schuldigen Respekt. Er aber, sag's ihm, er kann mich im Arsch lecken !" (Před vaším císařským majestátem mám, jako vždy, povinný respekt. Ale on, říkám mu, mi může vylízat prdel !)
Hru "Götz von Berlichingen každoročně uvádějí mnohá divadla v Německu či v Rakousku. Text hry můžete nalézt na internetu nebo v několika knižních vydáních, existuje dokonce i CD s verzí pro děti. Za zmínku rovněž stojí, že překlad goetheho textu byl první literární prací Waltera Scotta.

znak divize Götz von BerlichingenV říjnu 1943 byla v západní Francii v rámci LXXX sboru 1.armády skupiny D založena nová divize se sídlem v Poitiers. 3.října jí bylo Reichsführerem-SS Heinrichem Himmlerem uděleno čestné jméno "Götz von Berlichingen". Prvním velitelem byl SS-Obersturmbannführer Otto Binge. Jako znak byla pochopitelně zvolena ona rytířova slavná železná paže. V lednu 1944 byla začleněna do 1.pancéřové brigády SS, s níž se zúčastnila bojů s Americkými vojsky. 7.května 1945 se divize vzdala Američanům u Achensee.

nášivka divize Götz von Berlichingen

Literatura:
The Drama: Its History, Literature and Influence on Civilization, Alfred Bates, Historical Publishing Company, London, 1906
Johann Wolfgang von Goethe: Hamburger Ausgabe in vierzehn Bänden, Erich Trunz, durchgesehene Aufl., München, 1994
Götz von Berlichingen: Kurzinhalt. In: Bibliothek X·libris: J. W. Goethe (CD-ROM), Johann Wolfgang Goethe, München, 1996
Radeln auf den Spuren des Götz von Berlichingen: Der Kocher-Jagst-Weg, Andrea Löbbecke, dpa
Vol. 4 Uniforms, Organization and History of the Waffen-SS", Roger James Bender, Hugh Page Taylor
Götz von Berlichingen, Wikipedia, 1998