Španělé   Švýcaři   Italové   Francouzi   Turci   sedláci

V 16.století bojovala mocná Ottomanská říše na třech frontách - ve východní Evropě proti Svaté říši římské, Uhrám, Čechám a Polsku; ve Středozemí s italskými státy a Španělskem; na Středním východě s Persií. Tato expanzivní politika do všech směrů kladla nesmírné nároky a odvody a organizaci vojska. Ve zbrani bylo udržováno okolo 300.000 mužů, z toho přibližně 25.000 profesionálních vojáků, dislokovaných zejména v okrajových částech impéria.
Pozemní vojsko se skládalo ze tří složek: 1) z ejâlet askerleri neboli masy mužů odváděných v rámci služební povinnosti z provincií (jízdní i pěší), 2) z nepravidelných tlup bojujících jen za kořist - pěší bašibozuki a jízdní akibi a 3) z kapikulu askerleri, což byla stálá sultánova armáda skládající se z pěších jani cari a jízdních safis.

Safis byli elitní jízdou, profesionálními vojáky, jímž byla za jejich služby propůjčena půda. V impériu jich balo asi 10.000 - 12. 000. Obvykle nenosili zbroj a k jejich výzbroji náležela kopí, luky, oštěpy, meče, šavle a palice. Jejich důležitou povinností bylo také cvičit 2 - 6 dalších jezdců.

Také odvedenci z provincií byli z valné části jezdci. Správně byli rozděleni na dvě divize - anatolský a balkánský timar. Jejich vojenská povinnost vůči sultánovi vyplývala z držby půdy sultánem propůjčené. Ozbrojeni byli luky, kopími a šavlemi nebo meči.

Jani cari neboli janičáři byli elitní pěchotou. Byli vychováni ze zajatých křesťanských dětí, zejména z Balkánu. Základní jednotkou byla tzv. orta, kterou tvořil korbaši (velitel), 6 důstojníků, písař, imám a okolo 90 janičárů. Orty byly sdruženy do 3 správních celků: Símat (101 ort), Bölük (61 ort) a Sekban (34 ort). Některé orty byly výcvikové, některé posádkové. Výzbroj tvořily zejména arkebuzy, šavle a dýky, ale janičáři používali také oštěpy, píky, sekery nebo palice. Ochrannou výzbroj tvořily špičaté přilby, kroužkové zbroje a kulaté štíty. V polovině 16.století měl sultán k dispozici asi 12.000 - 15.000 janičářů.

Pro představu o početních stavech otomanských vojsk: tažení do Uher v letech 1525 - 1526 se pod velením samotného sultána účastnilo okolo 70.000, jmenovitě 35.000 odvedenců, 8.000 safis, 7.000 janičárů, masa asi 16.000 bašibozuki a akibi a 4.000 ženistů, dělostřelců a dalších specialistů.

Loďstvo, námořníci, levent neboli námořní pěchota a specialisti.

Roman von Müschwerk