Selská válka v Alsasku, duben - květen 1525

Selské povstání propuklo v Alsasku pod vlivem událostí na pravém břehu Rýna. Koncem dubna r.1525 povstali sedláci z biskupství Strassburg a záhy se povstání rozšířilo do celého Alsaska a Sundgau. Povstalci zformovali celkem pět bojových svazů, z nichž největší (a vůbec největším v selské válce) byl dolnoalsaský svaz čítající zhruba 18.000 mužů a velké množství děl různých ráží. Různé jeho části se shromažďovaly u Ebersheimu, Barru a v údolí řeky Urbis a postupně se připojovaly k prvotnímu jádru svazu, které již 18.dubna vydrancovalo jeho klášter Altdorf. Velitelem svazu byl zvolen Erasmus Gerber. Tento svaz sehrál v alsaském povstání nejvýznamnější úlohu a dosti se odlišoval programem i organizací od ostatních povstaleckých svazů. Jeho dvanáct článků bylo značně radikálnějších než tomu bylo u švábských a franckých oddílů. Zvláštností také bylo, že ze 4 mužů sloužil u svazu vždy jen jeden, jenž byl po 8 dnech služby nahrazen dalším a mohl se na 3 týdny vrátit domů. V případě ohrožení byli všichni muži povinni dostavit se na určené shromaždiště.
Na konci dubna a začátkem května obsazoval tento svaz celkem beztrestně vesnice, města, ničil kláštery a pokusil překvapivým útokem dobýt Strassburg (A). Pokus nevyšel a Gerber se proto obrátil do pohoří Vogézy (něm. Vogesen, fr.Vosges), kde zničil klášter Mauersmunster. 12.května vytáhl svaz z Mauermunsteru a oblehl město Zabern, které následujícího dne úspěšně obsadil.
Jiný oddíl z Dolního Alsaska se začátkem května shromáždil poblíže St.Hippolyte. Pokus o obsazení města se nesetkal z úspěchem a tak táhli přes panství Barken (10.5.), Rappoldtsweiler (13.5.) a Reichenweier (14.5.) (B). Odtud se hnuli k lorrainské hranici, vyburcovali část vévodství v sousedství hranice a opevňovali horské průsmyky. Další dva oddíly se v počtu asi 4.000 mužů zformovaly okolo 20.dubna v Herbolzheimu na Saaře, v Neuburgu (C) a v Saargemundu (D). Tyto dva oddíly táhly přes Kolben ve Vosges v Stuerzelbrunnu a přes Kleeburg ve Weissenburgu. Nalevo od nich operovali povstalci z dolního Alsaska (E). Táhli krajem a 10.května přiměli město Sulz, aby se připojilo k selskému společenství. 12.května získali Gebweiler a 15.května Sennheim a blízké okolí.
Šlechta a říšská města se sice neprodleně spojili pro účely obrany, ale jejich počínání bylo rozpačité, tápavé a slabé. Nebyli sto se účinně bránit, nemluvě o schopnosti přejít do útoku. A tak bylo v polovině května celé Alsasko s výjimkou pár měst v rukou povstalců. Nepříznivý běh událostí mohl zvrátit pouze energický úder zvenčí.
V prvním květnovém týdnu shromažďoval vévoda Anton de Lorraine provládní síly do Nancy. S armádou 6.000 jezdců (včetně elitních francouzských těžkooděnců), 5.000 pěších (mino francouzských a německých také španělských, italských, holandských, řeckých a albánských žoldnéřů), 12 děl pak neprodleně vytáhl východním směrem proti povstalcům (F). 15.května přitáhl k Zabernu.

selská válka v Alsasku

Zabern byl klíčovou pozicí pro vstup do Alsaska. Držet jej bylo pro obě strany otázkou zásadního významu. Jako první promluvila děla, která vévodovi odhalila nepříjemnou skutečnost - dělostřelectvo povstalců pálící z města se ukázalo být rovnocenným soupeřem. Stáhl proto své oddíly od města na svahy k vesnicím St.Johann a Steinberg. Zde se rozložily táborem a opevnily.
Gerber vyčkával, protože již o pár dní dříve, poté co obdržel zprávy o nepřítelových aktivitách, zažádal o podporu ostatních svazů. 16.května obdržel posily od jihu a i ostatní mířily k Zabernu. Vévoda de Lorraine byl v nazáviděníhodné situaci: do útoku se kvůli silnému dělostřelectvu protivníka neodvažoval a nyní měl proti sobě hned dva povstalecké svazy. Pomocný oddíl asi 4.000 mužů postupoval podél řeky Zorn, minul vesnici Lupstein pokračoval v útočném postupu. Vévoda proti němu vyslal jízdu a v polích před vesnicí vzplál lítý boj, v němž nepříliš zkušení sedláci podlehli drtivému tlaku a ustoupili do vozové hradby, která byla kvapně zbudována za jejich liniemi. Jízda na několika místech prolomila i tuto obrannou pozici a sedláci byli nuceni uprchnout za značných ztrát do vesnice, kde zabarikádovali vjezdy převrácenými vozy a opevnili se. Jízda vyčerpaná bojem před vesnicí již neměla sílu ani odvahu pokračovat v dobývání na vlastní pěst a stáhla se.
Vévoda de Lorraine převzal iniciativu a vydal povel svým pěším oddílům k postupu na vesnici. Současně nařídil, aby jeho těžká jízda vzala na hřbety svých koní střelce a urychleně je přesunula co nejblíže vesnici. Kryta jejich palbou pěchota zaútočila. První útok se setkal s tvrdým odporem, ale při druhém byla obrana prolomena. Mnoho sedláků bylo pobito při boji v mezi domy a ploty, ale mnoho jich uprchlo do polí za vesnicí.
Erasmus Gerber sledoval v Zabernu krvavý nezdar svých druhů a vyslal k vévodovi posly se zprávou, že chce vyjednávat o vydání města. Vévoda mu vzkázal, že přijímá pouze bezpodmínečnou kapitulaci, rozpuštění svazu a jako záruku 100 rukojmích. Gerber, tváři v tvář bezvýchodné situaci, po dohodě se svou radou nazítří souhlasil s vévodovými podmínkami a sedláci se začali rozcházet. Tu na ně náhle vévodovi vojáci zaútočili. Nastala nepopsatelná panika, ve které se sedláci pokoušeli uniknout zpět do města. Vojáci však pronikli do ulic a boj se změnil v brutální vraždění.
Zabern 1525Masakrem v Zabernu ale povstání v Alsasku zdaleka neskončilo. Následujícího dne (18.května) přitáhl k Zabernu zbývající dolnoalsaský oddíl. Proběhla jednání s veliteli a i tento oddíl byl nakonec dobrovolně rozpuštěn.
Nyní mohl vévoda vyrazit proti Hornoalsasanům, kteří se odmítli připojit k Gerberovi v Zabernu a nyní stáli proti vévodovi sami (G). Přehradili mu cestu u Scherweileru a zde se také obě vojska se 20.května střetla. Povstalci statečně odolávali, ale početní převaha a zrada rytířů, kteří se k povstání připojili, nakonec rozhodla o výsledku boje. Jejich linie byly rozprášeny a na 4.000 sedláků nalezlo v boji smrt. Vévoda za toto konečné vítězství zaplatil cenou 500 vlastních padlých.
Poté si již snadno podmanil celé Alsasko a to s obvyklou ukrutností. Pouze Sundgau bylo násilností ušetřeno. Konce května byli již vévoda zpátky v Nancy a správu nad Alsaskem převzala opět říšská moc. Pod hrozbou, že vévodu znovu povolá do země, přinutila vláda počátkem června sedláky uzavřít pro ně nevýhodnou ensisheimskou dohodu výměnou za beztrestnost. Tato dohoda byla ale záhy porušena a vůdcové povstání byli pověšeni. Sedláci v Sundgau znovu povstali, ale pod hrozbou dalšího krveprolití nakonec složili zbraně a podvolili se offenburgskou smlouvou podepsanou 18. září.

Pozn. Zabern je jedinou bitvou německé selské války, jejíž vyobrazení se nám, byť v zidealizované podobě, dochovalo na dobovém dřevorytu.