Selská válka v Tyrolsku a záp.Rakousku, březen 1525 - červen 1526

Počátkem roku 1525 připomínal Salzburg sud prachu. Jeho obyvatelé již tři roky zápasili s arcibiskupem o svobodu vyznání a přijatelné daně. Koncem roku 1523 arcibiskup dokonce neváhal město ostřelovat děly z hradu nad ním, povolat do města landsknechty, a potrestat kacířské kazatele. Nato uvalil nové drtivé daně a tím popudil obyvatelstvo až do krajnosti.
Když se zprávy o událostech v Německu rozšířily mezi sedláky a horníky ve Voralbersku a Tyrolsku chopili se na jaře 1525 i oni zbraní. Záhy následovala povstání ve Štýrsku (Styria), v Carinthii a Carniole. Povstalci pod veliteli Brosslerem a Weitmoserem obsadili Salzburg a oblehli jeho citadelu Hohensalzburg. Také ve zlatých a stříbrných dolech v Pinzgau a Gasteinu vypukly nepokoje a Radstadt se stal centrem povstání. Stejně jako němečtí sedláci, zorganizovali zdejší povstalci křesťanskou alianci a zformulovali své požadavky do čtrnácti artikulí.
Ačkoli se arcivévoda Ferdinand pokoušel uchlácholit vzbouřence falešnými sliby, většina z nich zůstala ve zbrani a spojila se se Salzburgskými sedláky, takže celá oblast Salzburgu a značná část horního Rakouska, Štýrska, Carinthie, Carnioly, Tyrolska a Vorarlberska byla v rukou sedláků a horníků. Bylo to o to vážnější, že je nevedl nějaký nezkušený revolucionář müntzerova typu, ale velmi zkušený, prohnaný a talentovaný muž jménem Michael Gaismair a kurážný a rozhodný hornický vůdce Michael Gruber, kteří se nehodlali jen pasivně bránit jako sedláci v Německu. Gaismair operoval na východě, kde se svými muži obsadil velké množství hradů a energicky postupoval také proti církevním statkům. V Grysu se střetl s oddíly starého polního velitele Sigmunda von Dietrichstein, které porazil. Gruber měl s přibližně 3.500 muži základnu v Radstadtu.
Arcibiskup tísněný na všech stranách dělal ústupek za ústupkem a hrál o čas. Svolal sněm vzbouřených zemí a za příslib splnění všech povstaleckých požadavků obsažených ve čtrnácti artikulích s nimi uzavřel sedláky příměří. Mezitím však kvapně zbrojil, aby si s nimi mohl promluvit jinou řečí - řečí zbraní. Příměří přirozeně netrvalo dlouho. Arcivévoda Ferdinand nařídil štýrské a kärntenské šlechtě povstání potlačit a hlavní velení svěřil Sigmundovi von Dietrichstein. Peníze ani vojáky však neposkytl. Nezbylo než se spolehnout na pomoc zahraničních žoldnéřů. Pod dietrichsteinovým velením se sešlo na 5.000 německých, českých, chorvatských a maďarských žoldnéřů. Nebylo však dosti peněz na jejich výplatu a tak začal Dietrichstein vymáhat kontribuce, čímž jen přiléval oleje do ohně všeobecné nenávisti. Žoldáci také přispěli svým dílem a svévolně rabovali. To od něj bylo krajně nerozumné. Ve Štýrsku to vřelo, Gaismair podnikal nájezdy na kláštery a šlechtická sídla, ale Dietrichstein musel táhnout na pomoc salzburskému arcibiskupovi. Koncem června vytáhl údolím Paltenu na Radstadt s plánem zasáhnout srdce povstání.
Plán to byl dobrý a hodný zkušeného válečníka, jakým Dietrichstein byl. Proti němu však stál Michael Gruber. V Radstadtu měl v tu dobu asi 3.500 mužů a svolával posily. Povstalci ze Salzburgu přerušili obléhání městského hradu, zanechali ve městě jen zabezpečovací oddíl a urychleně mu vyrazili na pomoc.

selská válka v Rakousích

Navečer 1.července se vládní vojsko rozložilo táborem u hornického městečka Schladming asi 2 km východně od Radstadtu. Gruber rozdělil své síly do dvou oddílů, s nimiž brzy ráno 2.července ještě za tmy odvážně vytáhl z města a překvapil dietrichsteinovy pěší jednotky, které rozprášil. Povstalci se zmocnili trénu a zejména děl, která pohotově připravili k palbě právě včas, aby palbou obrátili na ústup i přispěchavší jízdu. Bylo to největší vítězství povstalců v selské válce. Povstalci zabili každého, kdo nemluvil německy - pouze šlechtice brali do zajetí. Sám Dietrichstein byl zajat a mimo jiné taky 40 českých a chorvatských šlechticů. Nazítří ráno byl s nimi uspořádán soud a za zločiny proti obyvatelstvu byli odsouzeni k smrti a popraveni.
Po vítězné bitvě se síly povstalců opět rozdělily - Gruber pokračoval jižním směrem, zatímco salzburští odtáhli s nově získanými děly pokračovat v dobývání městské pevnosti. Za této situace proběhla v Innsbrucku jednání, na nichž byl Ferdinand přinucen splnit některé požadavky. To tyrolské a Voralberské sedláky uspokojilo. Ostatní povstalci ale trvali splnění všech svých požadavků zůstali ve zbrani.
Ještě měsíc byli povstalci pány v zemi až se v srpnu vydalo na pochod k Salzburgu 10.000 landsknechtů Georga von Frundsberg. Tváří v tvář této hrozbě povstalci značně zmírnili své požadavky a 1.září konečně podepsali příměří s arcivévodou Ferdinandem a salzburským arcibiskupem.
Avšak šlechta nedodržela podmínky smlouvy a povstání ještě téhož roku vypuklo nanovo. Během zimy povstalci udrželi své pozice a na jaře r.1526 se znovu mobilizovali pod velením Michaela Gaismaira. Rakouské, švábské a bavorské síly společně s biskupovými lansknechty jej v květnu a červnu neúspěšně stíhaly, ale utržily dílčí porážky v Gollingu, Kitzbühelu, Kirchbergu a Meuterdorfu. Dlouhou dobu jim obratnými manévry bránil se spojit až byl u Radstadtu konečně obklíčen a přinucen ustoupit se zbytky svých oddílů přes Alpy na benátská území. Zde nalezl útočiště a odtud podnikal v následujících letech opakované nájezdy než se jej roku 1527 podařilo Ferdinandovým agentům zavraždit v Padui. Jeho smrtí se uzavřela poslední kapitola německé selské války.