Švábská válka 1499    Schönenberg 1503    Imola 1511    Ravenna 1512    Creazzo 1513    Marignano 1515    Bicocca 1522    Böblingen 1525    Königshofen 1525    Leipheim 1525    Frankenhausen 1525    Pavia 1525    Sacco di Roma 1527    Alžír 1541    Cerisoles 1544   

Sacco di Roma, 9.květen 1527

Po velkolepém vítězství u Pavie ovládal Karel V. Velkou část severní Itálie. V roce 1526 změnil papež Klement VII. z rodu Medici (1523-1534) politickou orientaci a přidal se ke Cognacké lize, tedy k alianci Francie, Florencie, Benátek a Milána. Následujícího roku tedy vpadlo do Itálie nové vojsko vedené Georgem von Frundsbergem a Charlesem du Bourbon. V severní Itálii se k nim připojily italské a španělské oddíly a v počtu 24.000 mužů táhlo císařské na jih. V několika menších srážkách odrazili ligistické oddíly, jejichž hašteřiví velitelé se nebyli sto domluvit na společném postupu. Frundsberg financoval německé landsknechty z vlastních prostředků, ale ještě před Římem mu došly peníze a vojáci se vzbouřili. Znechucený a unavený Frundsberg opustil vojsko a vrátil se zpět do Německa, kde záhy usoužen neúspěšným tažením zemřel. Bourbonovi se ale podařilo krizi ve vojsku zažehnat. Vojáky sice také neměl čím vyplatit, ale slíbil jim, že se zahojí v Římě. Bohaté město leželo tak lákavě blízko a bylo tak bezbranné. Nic nesvedli vyslanci města, kteří se je snažili zastavit. Císařští se rozložili táborem u kláštera Sant'Onofrio a na rozbřesku 9.května 1527 vpadli do Říma (tehdy asi 90.000 obyvatel), který k úžasu všech křesťanů vyplenili. Tímto činem si Charlesem du Bourbon vysložil přezdívku "muž, který vyplenil Řím".
Útok na věčné město přišel ze dvou směrů - landsknechti zaútočili na čtvrť Trastevere, zatímco Španělé a Italové přepadli přímo Vatikán. Ve Vatikánu padla na Obeliscích Švýcarská garda do posledního muže a sám papež se jen taktak zachránil útěkem do pevných zdí Andělského hradu. Hrad byl obležen a ostřelován děly. Pravý břeh Tibery padl rychle a císařští se valili na mosty přes řeku. Zde se Římané zoufale pokoušeli bránit a na některých místech se proti útočníkům postavily milice. Ve čtvrti Parione se landsknechti střetli s tisícem ozbrojených mužů, které však obrátili na útěk palbou z arkebuz. Zřejmě zde padl v pouličních bojích sám inspirátor útoku Charles du Bourbon. K rabujícím landsknechtům a Španělům se přidala místní římská lůza, která ve všeobecné vřavě vyplenila špitál Svatého Ducha. Řím byl vydán na milost a nemilost.

útok na Řím

Tisíc let po alarichových Vizigótech byl Řím opět vydrancován "barbary", tentokrát luterány, což mnozí současníci vnímali jako boží trest za zkaženost církve, byť to nebylo úplně přesné, neboť samotný Vatikán přepadli Španělé, které z odpadlictví rozhodně nemohl nikdo obviňovat ("Malifuere Germani, pejores Itali, Hispani vero pessimi"). Současně se ozvaly hlasy volající po ukončení rozkolu v církvi.Již před tímto tažením se na císařském dvoře objevila myšlena využít vojsko ke zvláštnímu politickému účelu a vyvinutím nátlaku na papeže jej přinutit svolat koncil, který by ukončil protestatnské schizma s tím, aby přijal jeho oprávněné požadavky na reformy.
Politický důsledek vyplenění Říma se však dostavil jinde a velmi překvapivě. Poté, co se o této události donesla zpráva do Florencie, vypukly nepokoje, Medičejští byli vyhnáni z města a znovu byla vyhlášena republika.
František I. využil pohanění svatého města a potupy papeže k propagandistickým účelům a hodlaje využít psychologické výhody vyslal do Itálie vojsko pod velením konstábla Lautreka. Ten však byl u Neapole poražen španělským vojskem. Nato se od Cognacké ligy odtrhl Janov, který se i s celým svým loďstvem přidal k císaři. Šok z vyplenění říma a s tím spojená psychologická výhoda pomalu doznívaly a poměr sil na italském válčišti se měnil ve prospěch císaře. V roce 1529 byl uzavřen mír a na kongresu v Bologni bylo ujednáno nové uspořádání na poloostrově. Janov si uchoval formální nezávislost, Milán připadl Francesku II. Sforzovi (po jeho smrti měl přejít pod říšskou svrchovanost), zatímco ostatní státy se dostaly pod vliv Španělska. Jako svrzení tohoto ujednání byl přijal Karel V. z rukou papeže císařskou korunu.
Jedinou vyjímkou v novém uspořádání byla Florentská republika. V důsledku boloňského kongresu zůstala politicky osamocena a vojskům Karla V. nečinilo v roce 1530 zvláštní obtíže ji dobýt. Republika zanikla a do čela města byli opět dosazeni Medičejští. Tím byla definitivně stvrzena říšská nadvláda nad Itálií a ukončeno téměř 40 let válek.