Ravenna, 11.duben 1512

U Ravenny nastala příležitost nového spojenectví ukázat svou sílu. Papežsko-španělská armáda 14.000 pěších a 2.800 jízdních pod velením Raimunda Cardony zaujalo postavení 5,5 km od města, které bylo obleženo francouzsko-německým vojskem vedeným Gastonem de Foix, v naději, že tak přinutí vojsko Ligy ke konfrontaci. Cardona se opevnil na břehu řeky Ronco zemními valy, za nimiž rozmístil stupňovitě za sebou tří oddíly pěchoty (předzvěst budoucího tercia), každý podporovaný oddílem jízdy. Jako zálohu vyčlenil 1.000 lehkých jezdců vedených markýzem de Pescara (A). Sám Cardona velel prvnímu sledu tvořenému 6.000 španělskými pěšáky a oddílem těžké jízdy v počtu 800 mužů (B). Střelci a všechna děla byli rozmístěni podél linie valu (C). Druhý sled tvořil Cardona se 4.000 pěšáky a 600 těžkými jezdci (D) a třetí sled ze 4.000 pěšáků a 400 mužů těžké jízdy (E). Před čtverci pěchoty byly rozestaveny vozy po způsobu nekompaktní vozové hradby, na nichž byly umístěny těžké hákovnice.
Francouzů bylo 7.400, landsknechtů 8.000, spojenecká jízda čítala 3440 mužů. Gaston de Foix rozmístil své síly do prohnuté linie, kopírující zemní val. Na levé křídlo umístil všechno své těžké dělostřelectvo (1) mající za úkol otevřít cestu 3.000 mužům lehké jízdy (2). Střed byl tvořen pěchotou, jmenovitě 4.400 Italy (3), 3.000 gaskoňskými a pikardskými pěšáky - vesměs střelci - (4) a impozantní čtvercovou formací 8.000 landsknechtů vedených Jacobem von Ems (5). Pravé křídlo tvořila opět těžká jízda vévody de Ferrara v počtu 750 mužů ordonančních kompanií (6) a v záloze stál oddíl 580 těžkých jezdců pod velením maršála la Palice.

mapa manévrů

Útočný postup zahájili Francouzi a bitva začala. Španělská děla začala střílet. De Foix umístil své dělostřelectvo na opačné křídlo a tím získal slušnou výhodu, neboť jeho děla mohla postřelovat protivníka po celé šířce jeho formace. Jejich palba se však soustředila na slabší pravé křídlo protivníka, kde velitel tušil šanci k útoku. Úspěch na tomto křídle by pro Cardonu znamenal velkou nesnáz, neboť za jeho zády tekla řeka a nebylo kam ustoupit. K jeho smůle však pravé křídlo nevydrželo přesnou palbu, opustilo pozice na valu a ustoupilo z dostřelu. Na opačné straně bojiště vedl velitel italské jízdy Colonna svých 800 jezdců do útoku na francouzské pravé křídlo proti o něco slabší jízdě vévody de Ferrara. V řeži byli Francouzi zatlačeni zpět, ale situaci zachránil protiútok 580 mužů la Palissovy těžké jízdy. Colonna byl vržen zpět.
Uprostřed pole zahájila španělská a italská pěchota útočný postup proti 8.000 landsknechtům stojícím ve velké čtvercové formaci. Ti se však nehodlali bránit a sami také vyrazili do útoku. V zuřivém boji získávali Španělé pozvolna navrch a proto de Foix přikázal své těžké jízdě zaútočit na jejich bok. Španělé se sice snažili urychleně zformovat obrannou linii, ale útok přišel rychleji než se zkonsolidovali. Jízda se do nich zakousla a sekala je na kusy. To ulevilo tísněným landsknechtům, kteří se vzchopili a začali zatlačovat Španěly, kteří se záhy ocitli obklíčeni ze tří stran. Drželi se při sobě, překonali val a ustupovali jedinou volnou cestou k řece a dál pryč podél břehu. Vida, že se nepřítel úspěšně probojovává z řeže, nařídil Gaston de Foix útok veškerou jízdou, kterou měl k dispozici. Lehká i těžká jízda dohnala Španěly na břehu řeky a a rozprášila je. Nedali však svou kůži zadarmo, urputně se bránili a v tomto boji zahynul i sám vrchní velitel de Foix.
Ravenna byla jednou z nejkrvavějších bitev své doby. Počet mrtvých přesahoval 10.000, z toho dvě třetiny na straně Ligy. Několik dní po bitvě nařídil císař Maxmilián I. všem landsknechtům ve francouzském žoldu návrat domů. 800 jich odmítlo a stali se základem tzv. Černé legie. Následujícího roku se po smrti papeže Julia II. Svatá Liga rozpadla a Benátky seznaly, že jejím skutečným nepřítelem jsou Španělsko s Německem, a uzavřelo spojenectví s Francouzi. Nový papež z rodu Medici byl opět předním členem.