Švábská válka 1499    V dánských službách 1500-1503    Válka o landshutské dědictví 1504-5    Ravenna 1512    Creazzo 1513   
Marignano 1515    Bicocca 1522    Böblingen 1525    Königshofen 1525    Leipheim 1525    Frankenhausen 1525    Pavia 1525   
Sacco di Roma 1527    Alžír 1541    Cerisoles 1544   

Marignano, 13.-14.září 1515

Rok 1513 nebyl pro francouzského krále Ludvíka XII. dobrý. 16.srpna byla jeho armáda poražena u Guinegatte (Artois) vojsky krále Jindřicha VIII a císaře Maxmiliána I. Na oslabení francouzské moci záhy profitovali Švýcaři, kteří Francouzům v červnu u Novarry uštědřili další těžkou porážku a vypudili je z Milánska. Povzbuzeni tímto úspěchem a císařem Maxmiliánem, jenž jim vyslal na pomoc vévodu Ulricha de Wurtenberg, vpadly švýcarské oddíly s početným dělostřelectvem do Burgundska.
7. září oblehli Dijon a začali město ostřelovat. Jeho guvernér Luis de La Trémoille maje ve městě pouze slabou posádku a nedostatek palných zbraní po několika dnech kapituloval a město vydal. Návrh mírové smlouvy úplně uspokojoval požadavky Švýcarů: Výměnou za vrácení Dijonu měli obdržet válečnou náhradu 400 000 hřiven a nadto si vymohli od Ludvíka XII. slib, že se vzdá svých záměrů v Milánsku, Cremoně a Asti. Z toho všeho nakonec nebylo nic, protože nejednotní a nedisciplinovaní Švýcaři předčasně od města stáhli.
V roce 1514 byla Francie v defenzivě a jejím ambicím v Itálii se zdál být konec. Ale na nový rok 1515 Ludvík XII. zemřel a jeho nástupce, dvacetiletý František I., mladý, vášnivý a plný energie se nehodlal držet stávajících smluv. Pojal záměr znovuzískat Milánské vévodství, pečlivě se připravil, uzavřel spojenectví s Benátskou republikou a v srpnu 1515 překročil se 35-40.000 muži a 72 děly Alpy. Své soupeře, Švýcary a císaře, značně překvapil. Vpadl jim směle do zad a táhl na Milán.
Hlavními přednostmi francouzského vojska bylo silné dělostřelectvo a zejména jízda čítající úctyhodných 12.000 jezdců. Maje však malou důvěru ve svou gaskoňskou pěchotu, pověřil František vévodu de Gueltres, aby do jeho služeb naverboval německé landsknechty. Vévoda jich naverboval 9.000, z nichž mnoho vytvořilo novou Černou legii.
Švýcarské konfederaci se nepodařilo obsadit průsmyky a zabránit tak Františkovi v přechodu přes západní Alpy do Itálie. Švýcarské vojsko se nenacházelo v dobrém stavu. Rok nečinnosti se na něm neblaze podepsal. Vázla organizace, disciplína upadala, nedostávalo se žoldu a vojáci se uchylovali k rabování. Rozbroje, které ani polní kazatel Ulrich Zwingli nedokázal urovnat, sílily a vyvrcholily vzpourou proti bernskému hejtmanovi Albrechtu von Stein. To vše nevěštilo nic dobrého. Celý Piemont byl přenechán nepříteli takřka bez boje a 8. září byl v Gallerate uzavřen předběžný mír.
Oddíly z Bernu, Freiburgu, Solothurnu a Bielu se vydaly na pochod domů, zatímco zbytek švýcarského vojska (asi 20.000 mužů) pod curyšským velením ustoupil k Milánu, do něhož vtáhl 10.září. František jim nabídl velkou sumou peněz, aby město vydali a přešli do jeho služeb. Milánští je však přesvědčovali, že je Francouzi mají v úmyslu stejně zničit a ponoukali je k obraně města. Byla svolána válečná rada, na níž se však zastánci obou řešení pouze pohádali, aniž by se pro jednu z možností rozhodli. 13.září obdrželi muži z Zugu a Curychu rozkaz, aby se rovněž obrátili domů. Zdálo se, že Švýcaři vyklidí pozice a Milánu nezbude než před Francouzi kapitulovat.
Nepřítel Francouzů kardinál Schiner se pokusil veřejným listem přimět své váhavé krajany k boji a když neuspěl, uchýlil se ke lsti. Smluvil se s Arnoldem von Winkelried, velitelem gardy milánského vévody, aby ještě dopoledne vyvolal šarvátku s Francouzi, kteří měli předsunutý tábor se záseky a vodními příkopy u vesničky Zivido 10 km jihovýchodně od Milána v ploché krajině před Marignanem. Winkelried shromáždil svůj oddíl milánských žoldnéřů, připojil k nim papežské vojáky a tábor napadl. Proti obrovské přesile neměl pochopitelně šanci uspět, ale jeho volání o pomoc nemohli Švýcaři u Milána (jak správně kardinál přepokládal) nevyslyšet. Jeho plán vycházel. Okolo poledne obdržela válečná rada v Miláně hlášení, že se před městem rozhořel boj. Švýcaři pospíchali před brány a ačkoliv potyčky vévodových a papežských oddílů pod Winkelriedem s Francouzi již skončily, nenechali se již rozčilení bojovníci udržet.

bitva u Marignana

Okolo páté hodiny odpolední se u San Giuliana formovali bojechtiví Švýcaři do bitevní formace a chystali k bitvě. Kardinál Schiner vida, že jeho plán uspěl, se ale zalekl živelnosti příprav, vyjel z města na koni a v červeném klobouku a plášti a pokusil se přimět velitele, aby boj odložili na příští den. Události však již nešly zastavit.
Švýcarů bylo asi 20.000, možná 25.000, Francouzů 35-40.000, z toho 12.000 jezdců, a disponovali ohromnou palebnou sílou 72 děl. Krajina, plochá, vodními příkopy rozdělená rovina, nebyla za těchto okolností pro Švýcary vůbec příznivým bojištěm. Měli jen šest polních děl a pouhých 200-300 jezdců. Většina francouzského vojska tábořila u Marignana, tábor u vesničky Zivido byl obsazen předvojem - zejména střelci - a byla zde rozestavena také většina francouzských děl. Děla byla rozestavena stála na nevýrazné terénní vlně, přesto stála trochu výše nad okolním terénem a měla zcela volné palebné pole.
Francouzi toho dne již další boj nepředpokládali, ale tváří v tvář šikujícím se Švýcarům byli nuceni rychle zaujmout obranné pozice. Pozdně odpolední letní slunce se odráželo od halapartnen a zbrojí Švýcarů, kteří právě vyrazili před. V jejich palbě francouzských děl utrpěli těžké ztráty, ale postupovali stále vpřed. Nezastavila je ani palba z kuší a arkebuz. Dobyli část obranné linie nepřítele, jeho dělostřelce, kušiníky a ostatní pěšáky, pokud včas neutekli, rozsekali na kusy, obrátili jeho děla a spustili palbu. Slunce zvolna zapadalo, ale boj nekončil. Sotva Švýcaři dobyli francouzský tábor, už nastupovaly do protiútoku první oddíly hlavního francouzského voje, který od Marignana vedl sám František I. Švýcaři pálili z ukořistěných děl na útočící nepřítelovu jízdu a formovali obranné čtverce. Kavalerie neutrpěla dělostřelbou větší ztráty a dobyla většinu děl nazpět, aby byly okamžitě obráceny proti švýcarským čtvercům, bojujícím s jízdou i pěšáky.
Mezitím se již setmělo a srpek měsíce (byla 1.čtvrť) proplouvající mezi mraky poskytoval jen málo světla. Boj zvolna ustával až okolo půlnoci zcela utichl. Švýcaři se utábořili na svých pozicích, Francouzi se stáhli na linii svých děl a do hlavního tábora u Marignana.
Pro Františka I. to byl důležitý den. Uspěl ve své první bojové zkoušce a vysloužil si rytířské ostruhy. Celý ve zbroji, oděn blankytně modrým pláštěm posázeném zlatými liliemi jel vedl mladý král neohroženě své těžkooděné gendarmes a bojoval až do večera. Navečer jej nalezli jak celý unavený, ale veselý odpočívá natažený na lafetě děla. Než se odebral do svého stanu, přikázal, aby ráno bylo vojsko připraveno k novému boji na linii u Zivida.
Švýcaři se během noci radili, zda dále pokračovat v boji nebo se stáhnout do města, ale ústup byl zamítnut a hned za rozbřesku obnovilo vojsko Švýcarů tlak na nepřítele. Nutno přiznat, že situace jim dávala za pravdu, protože do Francouzů zakousli s takovou urputností, že se jejich linie začínaly hroutit. V kritické fázi bitvy se ale na křídlech objevil František se svou jízdou a zastavil postup Švýcarů na obou stranách bojiště. Přesto se Švýcaři nevzdávali, zkonsolidovali obranu a znova zaútočili. Bylo okolo desáté hodiny dopolední a levé francouzské křídlo se pod jejich náporem rozpadalo a Švýcaři začali obkličovat francouzský střed. V tu chvíli se nad bojištěm rozlehl bojový pokřik "San Marco !" a do útoku nastupovala benátská jízda, která se v pravý moment objevila na levém křídle a napadla Švýcary z boku. Urputný boj trval další 2 hodiny, ale v poledne veleli švýcarští velitelé k ústupu.

bitva u Marignana

Vojsko se stahovalo v palbě francouzských děl k Milánu a branami proudilo do města. Mnoho mužů neslo své raněné kamarády, aby nepadli do zajetí, zachránili prapory a dokonce i děla. V boji padlo okolo 8.000 mužů Švýcarů, dvakrát tolik než Francouzů. Tři sta zajatých Curyšanů bylo popraveno v jednom klášteře před městem.
Večer probíhala vyjednávání a nazítří 15. září Švýcaři shledali své postavení neudržitelným, opustili město a táhli v dlouhém průvodu domů. Pak byly zahájeny rozhovory s milánským vévodou, který po dlouhém vyjednávání svolil město vydat a 11.října vtáhl František I. triumfálně do Milána. Celá Lombardie mu nyní ležela u nohou. Jeho sen se naplnil. Na Tři krále příštího roku byl zase zpátky ve Francii ověnčený slávou a vítěznými vavříny. Vítězství nad Švýcary mu vyneslo obdivné pojmenování "Primus domitor Helvetorum".
V důsledku porážky u Marignana bylo švýcarské Spříseženstvo nuceno roku 1616 uzavřít Smlouvu o věčném míru a tím se vzdát svých snů o evropské velmoci.