Selská válka v Odenwaldu a Francích, březen - červen 1525

V polovině března 1525 se selské povstání rozšířilo ze Švábska do Frank. V okolí Rothenburgu se vytvořil silný Taubertaler Haufen (zvaný také Schwarzer Haufen) čítající 4000 mužů. Jeho velitelem se stal Jacob Kohl von Eibelstadt. Další významnou postavou povstání byl zkušený voják a diplomat rytíř Florian Geyer.
Další povstalecký svaz zvaný Heller Lichter Haufen se pod velením Georga Metzera, Jäckleina Rohrbacha a Wendela Hiplera vytvořil v dubnu v Odenwaldu a v údolí řeky Neckar.
Ještě v dubnu překvapivým útokem dobyli sedláci vedeni Jäckleinem Rohrbachem mocný hrad ve městě Weinsberg (A), kde zajali vévodu Ludwiga von Helfstein, synovce císaře Maxmiliána I. Na vévodu a jeho dvořany uplatnili "právo dlouhých kopí" a zabili je. Tato událost ale způsobila rozkol v řadách povstalců. Ostatní vůdcové tento divokým počin odsoudili a Rohrbacha zbavili velení. Jeho místo zaujal poněkud pochybný rytíř Götz von Berlichingen, pochybný už proto, že se v roce 1514 účastnil potlačení selského povstání "Chudého Kondráda". Přesto byl zvolen vrchním velitelem Heller Hauffen. Jeho osoba podněcovala k nesvornosti a mnozí odenwaldští, kteří s ním již měli neblahou zkušenost, mu přísahali smrt.
Z Weinsbergu táhli povstalci přes Amorbach. 8.května vstoupili do Würzburgu (B) a oblehli městský hrad Frauenberg. Vyjednávání nevedla k ničemu a ani dělostřelba z 23 děl, ani podkopy, ani dva noční útoky nevedly k pádu hradu. Povstalcům se záhy začalo nedostávat proviantu a když dorazily zprávy o tom, že se blíží císařská armáda, ukončili obléhání a odtáhli z města (C).
Po vítězné bitvě u Böblingenu 12.května Truchsess zajistil situaci ve Württembersku a ihned, jakmile mu to situace umožňovala, vytáhl neckarsulmské cestě do Frank (D), kam vstoupil 28.května. Ve Fürfeldu se setkal s Palatinem (E) a posílil císařské síly o jeho 1200 jízdních, 2000 pěších a 24 děl. Tím se celkový stav vojska Ligy vyšplhal na 13000 mužů s 200 vozy a 42 děly. Povstalci v té době disponovali asi 7000 muži, 6 těžkými děly, 4 kulverinami, 13 falkonety a velkým počtem vozů. V Neckarsulmu se Heller Hauffen pokusily o vyjednávání, leč neúspěšně a byly donuceny ustoupit. Ve městě byly ponechány dva oddíly, které však 29.května snadno podlehly útoku císařských (F).
Situace povstalců nevyhlížela právě růžově, množily se dezerce a k dovršení mizérie zmizel Götz von Berlichingen, který již předvídal výsledek boje. Jeho útěk měl za následek hádku mezi jeho dosavadními přívrženci a odpůrci a během těchto půtek se Heller Lichter Haufen rozpadly.
Ještě z Neckarsulmu byly obeslány okolní svazy ve Francích, Alsasku, Schwarzwaldu a Hegau, aby přispěchaly na pomoc. Nakonec z Frank dorazilo asi 5000 mužů a spojili se u Krautheimu se zbytky Heller Lichter Haufen (G). Toto selské vojsko bylo pozoruhodné neobvykle velkým počtem děl - mělo 12 tuplháků, 39 háků, 15 půlháků a 49 lehkých kusů.
Ustupující povstalecké vojsko bylo pronásledováno mnohem ukázněnějším vojskem Ligy a bylo dohnáno o městečka Königshofen (psáno taky Koenigshoven, dnes Königshofen an der Tauber).

selská válka ve Francích

1.června navečer založili povstalečtí velitelé Wendel Hipfler a Georg Metzler tábor před městem na břehu řeky Tauber. Ráno následujícího dne se na druhém břehu na svahu kopce Mühlberg objevily početné formace nepřítelova jezdectva a proto nařídili urychleně se přesunout na svah nad městem do obranné pozice. Během hodiny byl tábor stržen a celé povstalecké vojsko se přesunulo svahem vzhůru. Z vozů byla vytvořena prohnutá hradba s děly v mezerách. Krátce poté vojsko Ligy překročilo Tauber a zaútočilo. Hlavní útok však mířil na střed povstalecké sestavy - velká formace landsknechtů postupovala svahem vzhůru - zatímco na křídlech se zformovala jízda. Útok na pravém křídle vedený okolo města byl pouze předstíraný - jezdci se k hradbě jen přiblížili, v zápětí otočili a zamířili zpět k řece. V momentu, kdy přiblížil nejvíce k vozové hradbě povstalců, vyrazil na opačném křídle do útoku silný jízdní oddíl. Povstalecká děla na blížící se masu jezdců vypálila, avšak dělostřelci nezvládli rychlé přemíření děl zprava doleva a ve většině případů minuli. Druhou šanci již nedostali. Jízda dílem narazila na hradbu, díle ji objela a oddíly schromážděné za ní. Levé křídlo se rozpadlo. Čelní útok landsknechtů a útok jízdy zleva pak dokonal rozvrat povstaleckého vojska, které začalo prchat. Mnozí prchali směrem na kopec Kirchberg, byli však pronásledováni jezdci a z poloviny pobiti. Jiní před smrtícím masomlýnkem jízdy prchali dozadu do lesa na vrcholku kopce Turmberg pronásledováni landsknechty, kteří rázným útokem pronikli vozovou hradbou. Při její obraně padlo mnoho mužů včetně obou selských velitelů.

mapa bitvy

Na vrcholku kopce stála stará strážní věž. U ní bylo asi 2000 prchajících sevřeno ze tří stran landsknechty a přinuceno k boji. Neměli děla ani ruční palné zbraně a jen malou naději na přežití, ale zformovali jakou-takous kruhovou obranu. Až do večera probíhaly okolo věže krvavé boje, ve kterých se zřetelně projevila přítomnost velkého počtu landsknechtských střelců. Sotva 600 mužům se povedlo přežít až do soumraku, kdy boje ustaly. Vítězné vojsko mezitím pročesalo bojiště a mezi asi 6000 padlými bylo nalezeno dobrých 500 sedláků, kteří smrt jen předstírali. Byli zajati a odvedeni do města, kde byli souzeni.

mapa bitvy

Tímto skvělým vítězstvím se Truchsessovi otevřela cesta na Würzburg, kam vstoupil 8.června. V průběhu měsíce pak pacifikoval Bamberg, Rothenburg a Kitzingen (H). Avšak v severních Francích selská válka pokračovala dál a ukončila ji až v červenci bitva na řece Leubas.

pohled na Königshofen   turmberg.jpg

Na obrázku vlevo vidíte současný pohled na Königshofen. Bojištěm byl svah uprostřed a dnes zcela zalesněný kopec Turmberg vlevo nad ním. Obrázek vpravo ukazuje bývalou strážní věž na vrcholku kopce po nedávné rekonstrukci. Jelikož se nejdelší část bitvy odehrávala na kopci okolo této strážní věže, bývá tato bitva nazývána ve Francích také bitvou na Turmbergu.