Selská válka v Durynsku, duben - květen 1525

Thomas MüntzerÚstřední postavou selského povstání v Durynsku a východním Hessensku byl agilní klerik Thomas Müntzer, jemuž bylo v té době 35 let. Věděl, že v jižním Německu se schyluje k bouři a hodlal učinit Durynsko centrem povstání v severním Německu. Za své hlavní sídlo si zvolil svobodné říšské město Mühlhausen, kde byly revoluční nálady nejsilnější. Již 17.března 1525 je ovládl s svými mnohými svými přívrženci, svrhli městskou radu a nastolili "věčnou radu", jíž předsedal. Příklad Mühlhausenu a Müntzerova propaganda měly rychlý a dalekosáhlý účinek - během dubna povstali sedláci v celém Durynsku, Eichsfeldu, Harzu, v Sasku, Hessensku a Fuldě, v horních Francích a ve Vogtlandu. Jejich oddíly táhly krajem a pálili hrady a kláštery. Ne všude však ovládli pole vzbouření sedláci. Například ve významném městě Erfurt zvítězila měšťanská strana, která k sedlákům zachovávala dosti vlažný postoj.
Povstalci vytvořili tři ozbrojené svazy: Mühlhausenbund vedený samotným Müntzerem, Allstedtbund vedený münzerovým žákem Heinrichem Pfeifferem a Werrabund pod vedením Hanse Sippela. Hlavou a ideovým vůdcem povstání byl Müntzer, jehož plánem bylo dobytí Mansfeldu a tažení Durynskem na Halle a Eisenach, kde se měly všechny tři svazy v celkovém počtu asi 20.000 mužů spojit. Kdyby jednali rychle, mohli mít naději na úspěch. Místo toho ale ztráceli den za dnem a teprve 29.dubna se celý Mühlhausenský svaz shromáždil u vesnice Görmar.
Chvat by byl na místě, neboť lantkrabě Phillip von Hessen byl zaneprázdněn vojenskou službou proti povstání v jižním Německu a nižší durynská šlechta byla zpočátku zcela bezmocná. Teprve 23.dubna dorazil lantkrabě do Marburgu, cestou najímal žoldnéře a bezodkladně povolal svou jízdu operující v rámci Švábské ligy. S pouhými 350 jezdci a 1.500 pěšími vojáky se odvážně vydal na východ. Počínal si velice rozhodně. 3.května rozprášil ve Frauenbergu (A) nejslabší z povstaleckých svazů - Werrabund a sérií rychlých manévrů téměř vypudil povstalce z Fuldy a Hersfeldu (B). Pak obsadil Eisenach a vytáhl na Mühlhausen. Již před časem obeslal všechny významné šlechtice v okolí s žádosti o vojenskou podporu. 12.května se tedy u města Salza setkal s vévodou von Braunschweig (C) a rozšířil své síly o jeho 1.300 jezdců a 1.500-1.600 pěších.
Sašští vévodové Johann a Georg von Sachsen se mezitím marně snažili získat vojáky a děla. Georg von Sachsen nakonec na sklonku dubna najal v Sasku v okolí Drážďan, Míšně a Chemnitz žoldnéře, ale i tak disponoval jen 800 jezdci a 1.000 pěšáky. Jeho naděje nyní závisely na ochotě dalších sasských velmožů. Lantkrabě jej volal k sobě na západ a vévoda Georg se proto dohodl s arcibiskupem von Meinz, markrabětem von Brandenburg a hrabětem Albrechtem von Mansfeld táhnout do Heldrungenu (D). Zde se skutečně setkali a poté čítalo jejich spojené vojsko již slušných 2.300 jezdců a nejméně 4.000 pěších, s nimiž byli odhodláni pomoci Phillipovi von Hessen.

Na konci dubna konečně Müntzer a jeho svaz opustili Mühlhausen, a aniž by si uvědomili, že vhodná chvíle již pominula, vytáhli na plánované tažení směrem na Halle (E). Když byl o jejich pohybu spraven Phillip von Hessen zamířil ihned rychlým pochodem na severovýchod (F) a vyslal spěšné posly do Heldrungenu k Georgovi von Sachsen. V průsečíku cest všech tří vojsk leželo město Frankenhausen.

mapa manévrů

Frankenhausen (dnes Bad Frankenhausen) bylo město na úpatí pahorkatiny Kyffhäuser se zhruba 1.900 obyvateli, obehnané hradbou a náležející k panství hrabat von Schwarzburg. Müntzer jej zvolil jako shromaždiště místních selských houfů, které se zde měly připojit pod prapor se znamením duhy a jednak jako nástupiště k tažení na nedaleký Heldrungen, kde shromažďoval své síly nenáviděný Albrecht von Mansfeld. Měly se zde sejít na začátku května, ale Müntzer se rozhodl táhnout přes Eichsfeld a z tohoto důvodu dorazil Mühlhauserský svaz k městu až 11.května. Většina durynských mužů se v té době již rozešla a ostatní poslal Müntzer po obhlídce také domů. Jen 300 z nich zůstalo spolu s děly, která přitáhli. Samo město přispělo 200 bojovníky. Celkem se zde shromáždilo vojsko v počtu nejméně 8.000 mužů vybavených množstvím ručních palných zbraní, nejméně 8 děly a především velkou spoustou vozů.
Na shromaždiště zaslal z Heldrungenu Albrecht von Mansfeld nabídku k jednání, ale müntzerovým příchodem do Frankenhausenu všechny naděje na smírný rozchod padly. Müntzer a mnoho jeho přívrženců hraběte nenáviděly a tři jeho vyjednavače uvěznili a 13.května odsoudili k smrti a popravili. Následujícího dne dorazily do blízkosti Frankenhausenu hessenské oddíly Phillipa von Hessen a rozložily se táborem mezi vesnicemi Bendeleben a Rottleben západně od města. Selské vojsko proti nim postavilo vozovou hradbu, kterou obsadilo přibližně 6.000 muži, ostatní drželi město. V jejich řadách bylo i několik bývalých vojáků, ale jinak zde byli jen špatně vyzbrojení sedláci postrádající zkušené velitele. Již bylo zřejmé, že Münzer nemá vůběc žádné vojenské znalosti.

mapa bitvy

Okolo osmé hodiny ranní se hessenská pěchota seřadila do 4 čtverců a vedena jízdou postupovala proti vozové hradbě povstalců. Byli však přivítáni rozhodnou střelbou z hákovnic a děl. To bylo pro Phillipa von Hessen překvapení, neboť očekával, že budou reagovat stejně jako u Fuldy a Hersfeldu, totiž, že před útokem utečou. Hessenští se tedy stáhli zpět k vesnici Rottleben, ale část z nich obsadila vyvýšené pozice necelý kilometr na západ od vozové hradby. Zároveň byli vysláni poslové do Heldrungenu, kde tábořil saský kontingent. Selské vojsko vyčkávalo, ačkoliv čas zjevně pracoval proti nim. Přišel večer a po něm klidná noc.
Ráno 15.května dorazily zprávy o přiblížení Sasů. Proto se velitelé rozhodli přesunout vozy na novou pozici na kopci Hausberg (dnes Schlachtberg) severozápadně od města, který skýtal lepší podmínky pro obranný boj. Byli zapřaženi koně a dlouhá řada vozů se dala do pohybu vzhůru strání, zatímco děla byla vytažena na svah, aby kryla přesun. Přední vozy objely vrchol a zamířily zpět k městu, kde se přimkly k hradbě. Tím získala vozová hradba tvar podkovy a 6.000 mužů v zaujalo své pozice.
Okolo 8 hodiny se na jihovýchodě u vesnice Seehausen vzdálené asi 3 km jihovýchodně od Frankenhausenu objevily první jízdní oddíly saského vojska. Za nimi byla vezena děla, která byla ihned vytažena do výhodných pozic na východ proti Hausbergu. Mezitím se lantkrabě Phillip uchýlil ke strategii, kterou tak dobře využíval i Truchsess - navrhl dočasné příměří a vyjednávání. Včerejší úspěch proti Hessenským povzbudil některé bláhové důstojníky i Muntzera k vyjednávání. Uvnitř selského ležení se sešlo velké shromáždění, na kterém poslové předložili fillipovy požadavky: vydat Müntzera a jeho velitele výměnou za amnestii a volný odchod pro ostatní. Jakýsi rytíř a jeden kněz se vyslovili pro kapitulaci. Muenzer je dal oba přivést do kruhu a stít. Během rokování se spustila se májová přeháňka a nad krajinou se objevila duha, kterou Müntzer považoval za božské znamení vítězství, vždyť prapor povstalců nesl znamení duhy. A zatímco sedláci na kopci vášnivě diskutovali, šikovaly se okolo nich oddíly pěchoty a jízdy, hessenské na západě a severu, saské od východu a jihu. Když bylo vše připraveno, vydal lantkrabě, nehledě na smluvené příměří, povel k útoku.
Přibližně v 11 hodin spustila děla palbu na Hausberg a kule začaly drtit postavení překvapených povstalců. Současně se daly do pohybu všechny spojenecké oddíly. Ve značném spěchu zaujímali povstalci svá postavení na za vozovou hradbou, ale ta hned první útok vedený jízdou nevydržela. Na východní straně prorazil silný saský oddíl několika set jezdců a obrana se zhroutila. Na všech stranách pronikali do hradby skupiny jezdců a jedinou nadějí povstalců na spásu holého života představovala městská brána. Tou jich ale stačilo proběhnout sotva 600, mezi nimi i na hlavě zraněný Thomas Müntzer, když vozovou hradbu přiléhající k bráně prolomil oddíl hessenských landsknechtů. Dále následoval již jen masakr obklíčených sedláků. Během asi hodinového boje bylo pobito ne méně než 5.000 sedláků. Údolí pod kopcem Schlachtberg nese dodnes jméno Blutrinne - Krvavá strouha.
Ale ve městě spása nikoho nečekala. Spolu s prchajícími vnikli do ulic i fillipovi jezdci a za nimi landsknechti. Město bylo obsazeno a voják jménem Schroffel von Waldeck objevil Müntzera ukrývajícího se na půdě jednoho domu blízko brány, za což byl odměněn 100 zlatými. Ještě téhož dne byl Müntzer odvezen do Heldrungenu a posléze do Mühlhausenu. Dobové prameny uvádějí, že na straně spojenců padlo údajně jen 6 mužů. Asi 300 povstalců bylo zajato a ještě téhož odpoledne sťato.
Nyní byl čas podrobit si samotný Mühlhausen (G). Včerejší bojovné nadšení vystřídal pouhý strach o holý život, který jediný jim dával sílu vzdorovat a odmítat ultimáta Phillipa von Hessen. Nicméně 25.května již byla situace zoufalá a město se vzdalo. Předák města Heinrich Pfeiffer včas uprchl, ale byl zajat u Eisenachu a vrácen zpět do Mühlhausenu. Zde byli Müntzer a Pfeiffer spolu s několika dalšími předáky 27.května mučeni a sťati.
Krvavé soudy pak pokračovaly: v Eisenachu bylo sťato 24 povstalců, 41 v Langensalze, přes 100 v Mühlhausenu, 50 v Tungedě, 20 v Sangenhausenu, 8 v Lipsku, nemluvě o dalších tělesných trestech, o rabování a pálení provinilých měst a vesnic. Phillip von Hessen nyní táhl durynským lesem (H), aby se vypořádal s posledním ohniskem odporu - s franckými sedláky z tábora u Bildhausu, kteří uprchli z Frank, spojili se durynskými a vypálili mnoho hradů. K bitvě došlo před městem Meiningen. Sedláci byli poraženi a ustoupili k městu, které jim však uzavřelo své brány. V bezvýchodné situaci povstalci kapitulovali a rozprchli se.

pohled na Frankenhausen

Obsazením Mühlhausenu a vyčištěním durynského lesa povstání na severovýchodě skončilo již po pouhých dvou měsících. Dnes bitvu z roku 1525 připomíná Bauernkriegsmuseum přezdívané Panorama (na obrázku kruhová stavba uprostřed) na kopci naproti Schlachtbergu.