Švábská válka 1499    V dánských službách 1500-1503    Válka o landshutské dědictví 1504-5    Ravenna 1512    Creazzo 1513   
Marignano 1515    Bicocca 1522    Böblingen 1525    Königshofen 1525    Leipheim 1525    Frankenhausen 1525    Pavia 1525   
Sacco di Roma 1527    Alžír 1541    Cerisoles 1544   

Cerisoles, 11.duben 1544

Pohroma císařské armády u Alžíru v roce 1541 podnítila francouzského krále využít situace a obnovit válku o Severní Itálii. Tímto úkolem byl pověřen François de Bourbon, vévoda de Enghien, jenž na jaře 1544 vtrhl do Piemontu, kde se k jeho francouzským a švýcarským vojákům přidalo na 3.000 profrancouzských Italů. Takto posílen disponoval vojskem čítajícím 1.500 jezdců, 13.300 pěších vojáků a 20 děl. Jeho plán byl vcelku prostý: oblehl pevnost Carignano s cílem přinutit císaře vyslat do pole vojsko, nad nímž by vybojoval vítěznou bitvu a poté obsadil Lombardii a získal Milán.
Vskutku, Karel V. hozenou rukavici přijal a pověřil velením výpravy osvědčeného veterána markýze De Vasto, který neprodleně doplnil stav vojska 7000 čerstvě naverbovaných landsknechtů, připojil 1000 mužů jízdy a 1500 Španělů z tercií Lombardia a Napoli a vědom si početní převahy 17.800 mužů a 20 děl, vytáhl proti Francouzům. Obě vojska se setkala 11.dubna 1544 nedaleko Cerisoles.
De Vasto rozestavil své síly na hřebeni na jedné straně mělkého údolí. Střed bitevní sestavy vedl sám a tvořilo jej 7.000 landsknechtů (1) pod velením barona von Madrutz a oddíl asi 300 těžkooděných španělských jezdců (2). Na levém křídle stálo 6.000 Italů (3) vedených princem di Salerno a 400 florentských jezdců (4) pod velením Rodolfa Baglioniho. Na pravém křídle stála španělská pěchota (5) Ramóna de Cardona (1.500 mužů), 3.300 německých veteránů (6) a oddíl 350 neapolských jezdců (7) pod velením pána de Lannoy. Mezi oddíly bylo umístěno 20 děl.
Francouzské vojsko stálo na opačné straně údolí na podobném nízkém hřebeni. Střed jejich sestavy tvořilo 250 těžkooděných jezdců (kompanie Crusol, d'Accier a de Montravel) vedených přímo Françoisem de Bourbon, 150 chevaulégerů pána de Ossun, asi 100 těžkoděnců z řad francouzské šlechty (A), kteří se tažení účastnili dobrovolně, a Švýcaři (B) vedeni Frülichem de Soleure v počtu 4.000. Levé křídlo tvořil oddíl 3.000 Italů (C), vedle něj stál oddíl 3.000 mužů ze Savojska (D) vedených pánem de Descroz a zcela vlevo byl pro jejich podporu vyčleněn oddíl 300-400 jízdních lučištníků (Archers a Cheval) (E). Pravému křídlu velel pán de Bouttieres, jenž disponoval 640 chevaulégery pána des Thermes (F), 80 těžkooděnci (G) a 4.800 francouzskými pěšáky (H). Tuto sestavu pak ještě doplňovalo 18 děl.
Boj zahájila dělostřelba z obou stran a poté vyrazili císařští vpřed. Hned v úvodu došlo k události, která ve svém důsledku rozhodla o výsledku bitvy. Na nejzazším levém křídle se u statku srazila florentská jízda s přesilou francouzských chevaulégerů a v krátkém boji podlehla. Tím se francouzské jízdě odkryl levý bok císařské pěchoty, kde vedle sebe postupovaly čtverec landskechtů a čtverec Italů mířící proti francouzské a švýcarské pěchotě před nimi. Italové však byli napadeni zleva jízdou, zastavili se k obraně, zatímco landsknechti to nezaznamenali a pokračovali v postupu proti Švýcarům. Oddíl francouzské pěchoty se náhle ocitl bez soupeře, neboť Italové bojovali s chevaulégery. Pán de Bouttieres zhodnotil situaci a vrhl Švýcary i Francouze proti landsknechtům.

mapa manévrů

Také na druhém křídle utrpěla císařská jízda pána de Lannoy porážku od Francouzů. Ti se však při boji rozptýlili a nedokázali napadnout německé a španělské veterány, kteří zaútočili na pěchotu na francouzském levém křídle a obrátili ji na útěk. Situaci zachránil sám velitel François de Bourbon, když proti nim vrhl své těžkooděné gendarmes.
Mezitím na opačné straně Italové podlehli francouzské jízdě a prchali, byvše pronásledováni. Současně se ve strašlivé řeži střetli landsknechti se Švýcary a Francouzi, kteří je napadli z boku. Síly byly zhruba vyrovnané, ale pak učinil De Vasto fatální chybu. Středem bitevního pole zaútočilo na landsknechty 80 francouzských těžkooděnců. De Vasto měl v záloze 300 těžkooděných španělských jezdců, kterým stačilo vydat povel a smetli by Francouze z pole. Vrchní velitel snad nerozpoznal příležitost, snad jej útěk Italů přesvědčil o tom, že bitva je ztracena. V každém případě umožnil napadnout své landsknechty ze tří stran. Ti i přes statečný odpor nakonec podlehli a byli rozprášeni. Švýcarská a francouzská pěchota ovládla bojiště a vyrazila napadnout Němce a Španěly, kteří na pravém křídle bojovali s francouzskou jízdou. Tím byla bitva rozhodnuta. Němci a Španělé se z obklíčení včas vysmekli a opustili bojiště. Na císařské straně padlo 5-6.000 mužů a 3.000 jich padlo do zajetí. Francouzi ztratili v boji 1.500-2.000 mužů.

mapa manévrů

De Bourbon ale nestačil tohoto vítězství využít. Francouzský král obávaje se anglického vylodění na severu mu přikázal neprodleně se vrátit zpět s hlavní části armády. Proti zbytku francouzského vojska již císařští Lombardii uhájili a celá kampaň vyzněla do ztracena.