Selská válka ve Württembersku, duben - květen 1525

Nové povstání sedláků vypuklo ve Württembersku na přelomu března a dubna roku 1525. V Bottwaru se shromáždil oddíl pod vedením umírněného Materna Feuerbacha, v Zabergau oddíl Hanse Wunderera. Z Frank přitáhl Jäcklein Rohrbach s částí svého bývalého svazu a ze Schwarzwaldu Thomas Maier.

...

2.-4.května tábořilo vojsko Ligy v Rottenburgu. Povstalci byli informováni o jeho plánech a rozhodli se jej přeběhnout. Vytáhli mu vstříc a 10.května dobyli Herrenberg. Vojenská rada Ligy se sešla a rozhodla, že musí být město dobyto zpět. Avšak povstalci toto předpokládali a založili tři tábory okolo města, jeden vpředu a dva po stranách, spolu se svým dělostřelectvem. Pod příkrovem tmy se pak přesunuli do, jak si mysleli, výhodné pozice mezi městy Böblingen a Sindelfingen. Zde na svahu mezi městy vytvořili velkou čtvercovou formaci a tři menší po stranách. Na kopci Galgenberg současně postavili vozovou hradbu a umístili do ní svých 18 děl.

Ráno 12.května vytáhl Truchsess v bitevní formaci proti povstaleckým pozicím na svazích Galgenbergu ležícího mezi městečky Böblingen a Sindelfingen. Prozatím se varujíc frontálnímu útoku, nařídil obchvat na pravém křídle a obsadit Böblingen. Měšťané nedělajíc si valných nadějí o výsledku bitvy vydali město Truchsessovi. Levé křídlo sedláků zradou připravené o oporu města zakolísalo. Když se z této strany ozvala střelba z arkebuz a lehkých děl sedláci couvli. Levé křídlo mělo být oporou povstalecké formace a nyní se selské linie vinuly okolo Galgenbergu bokem a zády k řece. To nebyl dobrý vývoj. Naopak Truchsess mohl být spokojen. Stále držíc svou jízdu v záloze, nejprve vzal útokem Galgenberg a vypudil povstalecké "ztracence", a pak dal rozkaz svým dělům, aby zahájily palbu na hlavní formaci. V tomto rozhodujícím okamžiku Truchsess také nařídil jízdě zaútočit na obou křídlech. Nastal chaos, když sedláci prchající po zničeni "ztracenců" vpadli zpět do řad hlavní formace, která se začala rozpadat. Sedláci odhazovali zbraně a hromadně prchali. To však znamenalo běžet jedinou reálnou únikovou cestou k řece a pak do polí za Sindelfingenem. Jízda Ligy pronásledovala prchající až do vzálenosti 10 km od bojiště. Pod meči, kopími a koptyty jejich koní zůstalo na 6.000 sedláků. Mnoho dalších bylo zajato a do rukou vítězů padlo šest praporů, 18 děl a celý tábor obehnaný vozovou hradbou se vším proviantem. Mezi zajatci byli rovněž Jäcklein Rohrbach, jenž před nedávnem nařídil smrt zajatého vévody von Helfenstein, a Melchior Nonnenmacher, pištec, který na popravě hrál. Oba byli přivlečeni do Neckargartachu, zde připoutáni řetězy ke stromům, obloženi klestím a upáleni za osobního přihlížení Truchsesse a jeho důstojníků. Theus Gerber uprchl do Esslingenu, Feuerbacherovi se zdařil útěk do Švýcarska. Bitva především ukázala efektivitu jezdectva Ligy. Císařští landsknechti do ní, kromě střelců, skoro nemuseli zasáhnout.

Z Neckargartachu vyrazil Truchsess na pomoc Elektoru Palatinovi a napadl Kraichgau. Elektor, jenž mezitím shromáždil své oddíly, obdržel zprávy o truchsessově úspěších, ihned zrušil dohodu se sedláky a zaútočil na Bruchrain. 23.května dobyl po urputné obraně Malsch, který vypálil. Cestou jeho vojáci vydrancovali mnoho vesnic a tažení završil obsazením Bruchsalu. Ve stejné době útočil Truchsess na Eppingen, kde zajal vůdce místních povstalců Antona Eisenhuta, jehož dal Elektor ihned popravit spolu s tuctem dalších selských vůdců. Bruchrain a Kraichgau byly nyní dokonale podmaněny a bylo jim uloženo zaplatit reparace ve výši 40.000 zlatých. Obě armády - Truchsessova (nyní zredukována na 6.000 mužů po prodělaných bitvách) a Elektorova (6.500 mužů) se 28.května spojily a táhly do Frank - viz. odkaz Königshofen.