Švábská válka 1499    Schönenberg 1503    Imola 1511    Ravenna 1512    Creazzo 1513    Marignano 1515    Bicocca 1522    Böblingen 1525    Königshofen 1525    Leipheim 1525    Frankenhausen 1525    Pavia 1525    Sacco di Roma 1527    Alžír 1541    Cerisoles 1544   

La Bicocca, 22.duben 1522

Příčinou oné strašlivé porážky Švýcarů u La Bicoccy, která definitivně pohřbila jejich pověst a vyřadila je z dalšího zasahování do dějů v severní Itálii, bylo především špatné velení. To ale nikterak nesnižuje zásluhy Prospera Colonny a Georga von Frundsberg, tvůrcům bitevní strategie, pro které to bylo jejich nejpřesvědčivější vítězství.
Na jaře roku 1522 bylo hlavním cílem Františka I. znovudobytí Milána. Předchozího roku uzavřel v Lucernu alianci se švýcarským Spříseženstvem, které se zavázalo poskytnout kontingent o nejméně 6.000 mužích pro tažení do Itálie. 1.března 1522 se tedy švýcarské oddíly pod vedením Albrechta von Stein von Bern, Arnolda Winkelrieda von Unterwalden a Ulricha von Sax von St. Gallen připojily k francouzskému vojsku vedené maršálem Odetem de Lautrec a společně vytáhly k Milánu.
Spojené německo-španělské vojsko jim 27.dubna přehradilo cestu u vesnice La Bicocca severně od Milána. Německým oddílům velel Georg von Frundsberg, hlavní velení měl Ital Prospero Colonna, velitel Španělů. Císařské vojsko mělo dosti času na přípravu a opevnilo se v obranných pozicích okolo loveckého zámečku. Jako hlavní linie byla vybrána zvolna klesající cesta oddělující zahradu od polí. Zde vojáci zbudovali na straně do zahrady zemní valy a palebná postavení pro děla. Na valech pak byla rozmístěna celá palebná síla spojeného vojska. Děla všech ráží i těžké kusy byla vytažena do chráněných palpostů, po celé linii valů byli za předprsní ve čtyřech řadách za sebou rozmístěni střelci z arkebuz. Čtyři řady měly zajistit takřka nepřetržitou palbu a v předpolí nebylo nic, co by bránilo zasáhnout libovolný cíl. Z polí nevyhlíželo toto opevnění nikterak hrozivě. Němečtí landsknechti a španělští pikenýři byli dislokováni v zahradě za touto obrannou linii. Jejich úkolem bylo vyčkat, až střelba rozhlodá nepřítelovy formace a ve chvíli, kdy dosáhne k valu, jej napadnout.
Odet de Lautrec hodlal vést celou kampaň ofenzivně a když mu oznámili přítomnost císařského vojska u Bicoccy, neváhal a přijal boj. Vpřed poslal dosud vždy spolehlivé a obávané Švýcary a za nimi pak oddíly francouzské.
Švýcaři nic nedbali obranné pozice protivníka. Již mnohokrát v historii útočili proti polním opevněním a tahle improvizace v zahradách proti nim nevypadala příliš pevně. Odhodlaně vyrazili vpřed. Když se dostali na dostřel, ozvala se od zahrady děla. Jak stále postupovali, palba houstla až se dostali do krupobití kulí z arkebuz. Střelci pálili jak nejrychleji dovedli, dělostřelci polévali svá děla octem, aby je zchladili a mohli opět nabít. Švýcaři padali po desítkách drceni na kusy kulemi z děl a koseni na krátkou vzdálenost střelbou z arkebuz. U valu seznali, že se ocitli v pasti. Val se ukázal být strmější a vyšší a shora bez ustání pálili císařští arkebuzníci. A právě v tu chvíli zaútočili frundsbergovi landsknechti. Bitva se změnila v krutou řež, ve které bylo zabito na 5.000 Švýcarů, včetně 22 velitelů, mezi nimi i Albrecht von Stein a Arnold Winkelried. Jen nemnoho se jich dostalo z boje živých.
Prchající Švýcaři se promísili s francouzskými oddíly, nastal chaos a Francouzi raději vyklidili bojiště. Zbytky vojska pak byly přinuceny vyklidit Lombardii a císařským již nic nebránilo dokončit zdárně kampaň dobytím dosud francouzského Janova. Obsazení Milána a Janova bylo klíčové pro udržení spojení mezi oběma částmi Říše - Německem a Španělskem.