Švábská válka 1499    Schönenberg 1503    Imola 1511    Ravenna 1512    Creazzo 1513    Marignano 1515    Bicocca 1522    Böblingen 1525    Königshofen 1525    Leipheim 1525    Frankenhausen 1525    Pavia 1525    Sacco di Roma 1527    Alžír 1541    Cerisoles 1544   

Alžír, říjen 1541

V 16.století se boje s Turky odehrávaly na dvou frontách - v jihovýchodní Evropě a na severoafrickém pobřeží Středozemního moře. Zde se snahy císaře soustředily zejména na dobytí dvou nejvýznačnějších tureckých základen - Alžíru a Tunisu. Počátkem 16. století bylo severozápadní pobřeží Afriky dobyto Španěly. Chairedin Barbarossa (+ 1546) se svým bratrem Oručem a s podporou osmanských Turků Španěly vypudil a oblast se stala součástí Osmanské říše. Roku 1529 padl do jeho rukou Alžír a roku 1534 dobyl celé Tunisko. O rok dříve se stal admirálem turecké flotily. V roce 1535 dobyl Karel V. Tunis zpět, ale další výprava podniknutá v roce 1538 byla Barbarossou odražena v námořní bitvě.
V roce 1541 se většina turecké armády nacházela ve východní Evropě nebo byla vázána boji v Persii a této situace se rozhodl Karel V. využít ke zničení Alžíru - hlavní turecké základny v západním Středomoří. Posádku přístavní pevnosti tvořilo v té době pouhých 4000 mužů (mezi nimi asi 1000 janičárů) s 50 děly, ale na pomoc byly povolány maurské kmeny z celé severozápadní Afriky. Karel však byl rychlejší. 20.října se jeho mohutná armáda čítající 1500 jezdců, 56 děl a přes 18.000 pěšáků vylodila nedaleko města a oblehla jej. Na stranu obránců se však postavilo počasí. V noci 23.října se spustila mohutná bouře, která zuřila tři dny a připravila císařskou armádu o 130 dopravních lodí, 14 válečných, o množství stanů i bojové nadšení. Když 26.října déšť a vítr ustaly, pustili se císařští do oprav svých lodí a ležení. V kopcích nad městem však už v tu dobu stálo vojsko spojených maurských kmenů vedené Bachou Hassanem, které v počtu asi 15.000 jezdců překvapivě zaútočilo na rozptýleného a nepřízní počasí zle pošramoceného nepřítele. Nešlo však o velkou polní bitvu, spíše o sérii lokálních potyček v okolí města. Během dne přišli císařští o 7-8.0000 mužů. Maurové přišli jen asi o 1500-2000 jezdců. S armádou napůl pobitou a napůl rozloženou ztratilo obléhání smysl. Karel V. proto rozhodl o návratu. A tak koncem října se zbytky výpravy nalodily na nepoškozené lodi a odpluly na sever. Bacha Hassan už žádný velký útok nepodnikl - dobře věděl, že vyhrál a nepříteli nezbývá, než odtáhnout.
Turci svou pevnost uhájili, ale následujícího roku utrpěli u alžírského Tlemcenu od Španělů porážku, která jim zabránila přejít v západním Středomoří do protiútoku.